Ve své psychoterapeutické praxi pracuji kognitivně-behaviorálním směrem. Jedná se o strukturovaný a převážně direktivní směr terapie. Vztah mezi terapeutem a pacientem je vztahem vzájemné týmové spolupráce.

Od pacienta se očekává, že bude k řešení svých těžkostí přistupovat aktivněji, bude otevřeně sdělovat a zaznamenávat své myšlenky, emoce a zážitky a bude ochoten zkoušet nové způsoby chování a myšlení i za cenu přechodného zvýšení emoční nepohody.

Pro KBT je charakteristické, že se zaměřuje na přítomnost, konkrétní, pozorovatelné, vědomé a ohraničené problémy. Zaměřuje se na faktory, které udržují problém, stanovuje formulovatelné a konkrétní cíle, směřuje k soběstačnosti klienta.

Kognitivně-behaviorální terapie předpokládá, že poruchy chování jsou pouze naučené reakce, které lze časem přeučit (přejato z behaviorální terapie). Metoda této terapie zároveň tvrdí že emoční poruchy jsou výsledkem poruch myšlení (přejato z kognitivní terapie).